Poslední Předškolák

Vážení rodiče!

Ve středu 29. dubna nás čeká poslední schůzka STUDIA PŘEDŠKOLÁK. V tento den dejte dětem sportovní oblečení a obuv. Sejdeme se v učebně číslo 10 a odebereme se na školní hřiště, kde proběhne soutěž v netradičním víceboji. Po půl třetí bude na hřišti slavnostní vyhlášení, kterého se můžete zúčastnit.

Pokud bude nepříznivé počasí, akce proběhne v tělocvičně!

Těšíme se na Vaše děti i na Vás!

Hodně štěstí u přijímacích zkoušek deváťákům i páťákům!

Zdalipak víte, jak se správně starat o své zuby? My ano! Dne 23. března jsme vyrazili za studentkami místní zdravotnické školy. Ty nám ukázaly, jak to vypadá v takové ordinaci zubního lékaře či zubního hygienika. Čistili jsme zuby plyšovým dráčkům, zajezdili jsme si na zubařském křesle, povídali jsme si o tom, jak správně o své zoubky pečovat. Moc jsme si návštěvu užili. Veliké díky našim šikovným průvodkyním.

Vaši druháci

Někdy se nám nechce do školy a nejraději bychom se vydali někam, kde si můžeme celý den jen hrát. No nezní to skvěle? Ale pozor, abychom nedopadli jako Hurvínek. Na strastiplnou cestu za Hurvínkem jsme vyrazili 24. března. Zjistili jsme, že není vše vždy tak, jak nám někdo slibuje a že učit se vlastně není až tak hrozné. S Hurvínkem jsme cestovali do Oslova, kde bylo zakázáno se učit a kde se postupně všichni měnili v hloupé osly. Ale nebojte se, vše dobře dopadlo, můžete se přesvědčit na našich fotkách či přímo v Divadle Spejbla a Hurvínka v Praze. Doporučujeme.

2.B a 2.C

Vernisáž fotografické výstavy CWAK

Jako každý rok, i letos si fotografický kroužek Tyršovky CWAK připravil výstavu z fotek mladých umělců. Letos jsme silně tlačeni časem a navíc chceme, aby naše fotky zdobili Zmrzlinárnu co nejdříve.

V naší škole to vřelo jako v opravdové laboratoři! Žáci 5. A si na jeden den vyzkoušeli roli učitelů a připravili pro své mladší spolužáky z 1. a 2. ročníků velkolepý vzdělávací projekt zaměřený na tajnosti fyziky a chemie. Zapomeňte na nudné vzorečky – tady se bádalo, žaslo a občas i trochu cákalo.

Fyzikální kouzla, která popírají intuici

Naši mladí „profesoři“ si pro prvňáčky a druháky připravili stanoviště, kde se zastavoval rozum. Mezi největší hity patřily:

• Nenewtonovská kapalina: Hmota, která se chová jako tekutina, dokud do ní nepraštíte – pak ztvrdne jako kámen. Děti si vyzkoušely, že fyzika může být i pořádně „upatlaná“ zábava.
• Mizení mince: Stačilo trochu vody a správný úhel pohledu, aby se mince pod sklenicí vypařila. Čistá optika v praxi!
• Propichování balónku: Špendlík nebo špejle skrze nafouknutý balónek, a on nepraskne? Páťáci dětem vysvětlili, kde má balónek nejmenší napětí a jak se stát mistrem iluzí.
• Elektrostatický tanec: Pomocí tření rozhýbali papírové ústřižky, které poskakovaly jako živé.

Chemická show: Barvy a bubliny

V chemické sekci to vypadalo jako v alchymistické dílně. Děti se učily, že věda je neuvěřitelně barevná.

Jarová sopka a barevný déšť

Kdo by nemiloval klasickou sopku? Směs sody a octa doplněná o saponát vytvořila lavinu pěny, která zaplavila experimentální misky. Hned vedle pak žáci pozorovali olejový déšť – fascinující podívanou, kde barevné kapky vody pomalu propadávaly vrstvou oleje a vytvářely v kádinkách umělecká díla.

Přírodní indikátory pH

Páťáci ukázali, že k určování kyselosti nepotřebujete drahé přístroje. Stačila jim šťáva z červeného zelí. Mladší žáci s úžasem sledovali, jak se fialová tekutina mění na růžovou nebo zelenou podle toho, co do ní přidali.

Archimedův zákon v praxi (aneb záhada s kiwi)

Proč se loď nepotopí? Na to odpovědělo stanoviště věnované vztlakové síle.

• Plovoucí a potápějící se kiwi: Žáci experimentovali s hustotou a zkoumali, proč se jeden kus ovoce drží na hladině a druhý klesá ke dnu.
• Archimedův zákon: Jednoduchou formou a na konkrétních příkladech vysvětlili páťáci mladším dětem principy, které trápí studenty i na středních školách.

Proč to děláme?

Tento den nebyl jen o zábavě. Páťáci si museli pokusy sami nastudovat, připravit si výklad a dokázat na otázky mladších dětí odpovědět srozumitelně.

Děkujeme všem badatelům za skvělou přípravu a mladším žákům za jejich nadšení a zvídavost. Ukázalo se, že věda je nejlepší tehdy, když ji můžeme sdílet!

D. Michálek, I. Blažíčková, Š. Zelenková a žáci 5. A

Žáci 5. A se na chvíli proměnili v opravdové vědce. Zapojili se totiž do fascinujícího, dlouhodobého projektu s názvem „Mikroklima v naší obci“. Zapomeňte na nudné učebnice – tentokrát hrají hlavní roli špičkové termokamery a touha porozumět tomu, jak funguje teplo kolem nás.

V prvním bloku našeho bádání jsme se rozhodně nenudili. Podívejte se, co všechno už naši mladí experti zvládli!

První krok: Ovládnout „Predátorské vidění“

Než jsme se mohli pustit do měření v terénu, museli jsme se naučit pracovat s technikou. Termokamera není jen drahý foťák; je to přístroj, který vidí to, co lidské oko ne – infračervené záření.

• Co jsme se naučili: Nastavit správně barevnou paletu, ostřit obraz a hlavně interpretovat termogramy (tepelné snímky).
• Zjištění: Žáci rychle pochopili, že nejjasnější barvy neznamenají vždycky „nejhezčí“, ale ukazují místa s nejvyšší teplotou. Najednou se obyčejná školní chodba proměnila v mapu plnou tepelných stop.

Experimentální laboratoř: Jak se teplo vlastně hýbe?

Teplo je neposedné a neustále se snaží někam dostat. Abychom pochopili, jak vzniká mikroklima v naší obci, museli jsme v sérii badatelských experimentů prozkoumat tři základní způsoby přenosu tepla.

1. Vedení (Kondukce)

Zkoumali jsme, proč nás pálí lžička v horkém čaji nebo proč je kovová klika na dotek studenější než dřevěné dveře, i když mají stejnou teplotu. Termokamera nám jasně ukázala, jak teplo „cestuje“ materiálem od teplejšího konce ke studenějšímu.

2. Proudění (Konvekce)

Tady to začalo být vizuálně zajímavé. Sledovali jsme, jak teplý vzduch stoupá vzhůru nad radiátorem nebo jak se míchá teplá a studená voda v akváriu. Na displejích termokamer jsme pozorovali neviditelné „proudy“ tepla, které hýbou světem kolem nás.

3. Sálání (Radiace)

Největší „wow“ efekt vyvolalo sálání. Zjistili jsme, že teplo můžeme cítit i bez doteku a bez proudění vzduchu – podobně jako nás hřeje sluníčko nebo rozpálený asfalt. Stačilo namířit kameru na spolužáka nebo na tmavou stěnu budovy a hned bylo jasné, kdo nebo co do okolí nejvíce „září“.